Když přijde nápad za milión


Zdědili polabský statek s klasickou užitkovou zahradou a velkým hospodářstvím. Časem je však přestalo pěstování zeleniny bavit a rozhodli se pro radikální změnu. Při hledání správné podoby okolí domu pomohl kamarád. „Jeho nápad byl za milión,“ vzpomíná po letech majitel.

Stejná a přesto stále jiná – taková je zahrada manželů Jirkových v Polabí. Sotva majitel postaví jednu skalku, už ho láká zkusit si další. Anebo jezírko. Místa má na pozemku dost, a tak vznikají nová a nová zákoutí se zajímavými listnáči i jehličnany.

Začalo to před dvaceti lety…

Pozemek s hospodářstvím na okraji Hradce koupili rodiče majitele v roce 1968. Zpočátku zahrada sloužila hlavně jako užitková, po čase si zde chtěla rodina spíše jen odpočinout a užít klidu. Rozhodnutí přeměnit prostor na relaxační místo padlo před dvaceti lety. Výška a velikost mnohých dřevin mnoho lidí spletou, vypadají, jako by zde byly mnohem déle. Jsem netrpělivý a nechci čekat, až stromy vyrostou tak, jak jsme si to naplánoval. Proto jsem je sázel už vzrostlé, alespoň tři metry,“ vysvětluje majitel. A dodává, že se mu líbí dřeviny, které nerostou rovně: „Pro mě jsou zajímavější ty křivé. Rovných smrků a jedlí jsou plné parky, to není nic pro moji zahradu.“

Nápad za milion

Vlastník prý nejprve přemýšlel o japonské zahradě: Uvažoval jsem, jestli bych tento styl dokázal napodobit, ale pak jsem si řekl, že nebudu opisovat od cizích, udělám i zahradu pro sebe a jiná taková nikde na světě nebude.“ Na pozemku proto založil mnoho skalek a jezírek. Nejkrásnější je však pohled do dvora ukrytého za domem, kde je i posezení a vzrostlé stromy – v popředí zelený trávník, v pozadí násep s mohutnou skalkou a rašeliništěm a to vše uzavírá stodola. Na pozemku stávaly chlívky, kůlny, a dokonce i komorový holubník. To všechno jsme zbourali, ale stodolu jsme chtěli zachovat, protože se do ní dá schovat úplně všechno. Vyměnili jsme střechu a průjezd zazdili tak, aby projel jen malý traktůrek,“ vzpomíná majitel na začátek proměny statku v okrasnou zahradu.

V té době se u něj objevil kamarád, který něco podobného začal budovat už před třiceti roky. Uměl tvarovat bonsaje i tesat pískovcové plastiky. Ostatně, některé z nich jsou i zde. Ten dostal nápad za milion. Všiml si totiž, že stodola vrhá pěkný stín a že by se toho dalo využít pro výstavbu stinné skalky.

Postupně i na této zahradě vznikla rozsáhlá sbírka bonsají, hojně se zde vysazují nižší i vyšší jehličnany. Aby vynikly, vytvořil pro ně majitel množství teras, zídek a rabat, z nichž jsou vybudované menší celky: zahradní ostrovy.

Pracovalo se s materiálem, co byl nejdostupnější. „V okolí je dostatek pískovce, některé opracované kameny jsme získali z podezdívek zbořených statků. Když docházely, používali jsme i pražce,“ říká majitel. Část kamenů ve skalkách usazoval sám s pomocí rodiny, na něco musel přijet jeřábník. Vždyť největší mají i deset metráků.

Podobně to bylo i se zeminou, kterou bylo třeba na skalky navézt. Půda se doplňovala z takzvaného podorničí a ze skrývek po stavbách. Někde byla třeba rašelina.

Jak se dělá rašeliniště

Součástí skalek jsou dubové pařezy a kořenové samorosty, které majitel postupně navozil ze širokého okolí. Rašeliniště je osazeno klečí, bahenními rostlinami a čarověníky. Najdete tu i trojčety, kapsovce, zakrslé vrby, azalky a lýkovce. Skalka u stodoly je extrémně vlhká, voda se sem přivádí ze studně, takže kameny už získaly patinu. Kapradiny je dokonce třeba pravidelně vytrhávat, aby nezaplevelily celou skalku.

K malému rašeliništnímu jezírku na skalce u stodoly časem přibylo betonové, které majitel zbudoval u domu, aby zamaskoval cihly a kameny ze zbouraných chlívků. Je také napájené ze studně. V jeho okolí roste vyšší kleč, smrk Formánek, tvarovaný modřín, vrba a okrasný javor.

Zákoutí u ořešáku

Z terasy domu s posezením je vyhlídka nejen na okolní skalky, ale také vzrostlý ořešák. Je porostlý podražcem a vistárií a orámované kamenným záhonem pro srdcovky, hosty a pivoňky. Za ořešákem zahrada pokračuje skupinou jehličnanů – roste zde hadí smrk, několik jedlí, tsugy a další smrky. Opodál je malé pole brambor, částečně zastíněné ovocnými stromy. Ze starých časů tu přece jen něco zůstalo…

 

Radka Borovičková, foto Zdeněk Roller

Komentáře

Napsat komentář