Zahrada pro… všechny


Zahrada dává téměř neomezené možnosti, jak lépe trávit volný čas. Ačkoli vícegeneračních rodin neustále ubývá, zvlášť u nich je třeba pamatovat na to, že i kolem domu je třeba dodržovat určitá předem daná pravidla. Nespoléhejte na to, že vše půjde samo, vždy se domluvíte a vyhnete se problémům, protože jste přece rodina. Zpravidla to bývá přesně naopak.

vsechny_1

Inspiraci, jak vytvořit ideální zahradu pro všechny lze hledat v historii a lidové architektuře a jde o takzvaný vejminek. Mnozí si pod tímto označením představí malou světničku či velmi skromný příbytek, ale ve skutečnosti jde o mnohem širší soubor pravidel, jimiž se život vícegenerační rodiny řídil. Jako vejminek se označovala kompletní smlouva o celkovém uspořádání poměrů a majetkovém vyrovnání mezi starými rodiči a majitelem statku. Často zde byl naprosto přesně určen třeba i počet kusů drůbeže, které může starší generace využívat nebo dokonce vyjmenované stromy v sadu, ze kterých si pravidelně sklízejí ovoce. Součástí smlouvy bylo také třeba materiální zabezpečí v podobě brambor nebo obilí. A stanovit si podobná pravidla pro život na zahradě či vymezení hranic by nemělo být nic divného ani dnes. Dobrá vůle udělá zázraky, ale domluva s chladnou hlavou vás ušetří spousty starostí a hořkosti na obou stranách.

vsechny_2

OSVĚDČILO SE

Posezení pro všechny – centrem zahrady by mělo být jedno velké posezení, kam se vejde opravdu celá rodina. Hodí se i pár provizorních sedáků pro návštěvy nebo třeba sousedy, kteří nečekaně rozšíří společnost.

Rozděl a kraluj – předpoklad, že právě senioři a děti se spolu bez problémů srovnají, není docela správný. Zvláště v dnešní době, kdy děti mohou skoro všechno. Oddělit na zahradě zónu pro malé a velké a vyžadovat od všech její přiměřené respektování není vzájemné trápení, ale zvlášť u potomků výchova k toleranci a zodpovědnosti.

Další koutky – pokud je zahrada dost velká, umístěte do ní porůznu i další místa pro klidné posezení, stačí malá lavička nebo kamenné sedátko. Děti více ocení různé stavbičky jako zahradní domky nebo třeba proutěná iglú, kde si mohou nerušeně hrát. Čím jsou starší, tím raději se nacházejí mimo dohled dospělých.

Mix zóna – místem, kde se všichni setkávají, nemusí být pouze stůl, ale i jezírko s rybkami, kout s umístěným hmyzím hotelem, trvalkové záhony, která přitahují motýly, nebo třeba teplé místo, kde se dají pozorovat ještěrky. Právě společné zážitky jsou zárukou dobrých vztahů mezi generacemi.

vsechny_4

CO RADĚJI VYNECHAT

Skalky – klasické skalky zaberou hodně prostoru, vysazují se sem navíc často rarity, které jsou vzácné a zranitelné, což ale není nic pro děti ani starší lidi. Lepší jsou menší koryta nebo suché zídky, neboť se snadněji opečovávají. V skalkách se také často nacházejí kameny s ostrými hranami, a ty bývají rizikové nejen pro děti, ale zvláště pokud jsou v blízkosti cest, tak pro všechny.

Bazén – zvláště na malé zahradě vás připraví o spoustu prostoru, využijete ho navíc jen přes léto. Lepší variantu nabízí menší zahradní jezírko pro pozorování živočichů a života v něm. Pro malé děti přidejte větší nafukovací bazének.

Pařeniště – pořiďte si raději malý skleník. Ve srovnání s částečně zapuštěným pařeništěm je daleko lépe vidět a děti o něj v zápalu her nezakopnou. Do malých zahrad bývá vhodný rovněž malý úzký skleník přistavený těsně ke stěně domu. Jeho skromné rozměry mají i další výhodu – péče o něj se pohybuje v přiměřených hobby mezích, které potěší, ale nevyčerpají.

vsechny_5

VYBAVENÍ ZAHRADY

Zdvojujte – děti bývají nepořádné a netrpělivé, starší generace má naopak ráda všechno na svém místě, vůbec proto není od věci udělat dvojí zázemí. Hledat košík s drobným zahradním nářadím za koloběžkou nacpanou do vchodu kůlny nebo vymotávat kabely sekačky zpod kočárků na panenky není nic, co by vedlo k rodinné pohodě. Nemusíte mít hned dva zahradní domky, stačí pořídit jeden větší s oddělenými prostory nebo dokonce se dvěma vchody.

Hranice svobody – zástěny a živé ploty jsou zahradní prvek, který maximálně oceníte právě v multifunkční zahradě. Pozor, takových předělů by ale nemělo být moc, aby zahrada nepůsobila sevřeně či jako labyrint. Ale oddělení malého dětského hřiště s jednou brankou nebo s košem na basketbal je to nejlepší, co můžete pro pohodu na zahradě udělat. Živý plot vysaďte kolem posezení, lehké zástěny umístěte naopak právě kolem dětského prostoru, kde zůstanou dvě tři sezony. Potom je zase můžete přenést jinam, podle potřeby a věku dětí.

Pořádná dráha – děti milují koloběžky, autíčka i kola. Vybudujte jim tedy kvalitní cestu, kde se mohou bez zábran vyřádit. Myslete i na bezpečný dojezd, který by se neměl nacházet u posezení, kde se pravidelně pohybuje hodně lidí. Pokud vám zahrada dovolí i zatáčky, případně terénní vlnky, máte pro děti na celý rok zábavu zajištěnou.

Vhodné rostliny

Měly by odpovídat místu, kam je chcete vysadit. Pro dětskou zónu tedy vynechejte rostliny choulostivé, jedovaté a trnité, dospělí ocení vždy druhovou rozmanitost a dlouhou dobu kvetení. Květiny a byliny vybírejte i podle osobních preferencí – užitkové, léčivky, do kuchyně, odolné trvalky. Ideální jsou takové, kterým neublíží rána míčem – tedy robustní a dobře obrůstající, tato zásada platí samozřejmě i pro letničky. Neuděláte chybu třeba s pivoňkami, zvonky, krásnoočky, plamenkami, třapatkovkami, pupalkami nebo listopadkami. Z letniček se osvědčí hrachory, ostálky, hledíky, krásenky nebo absolutní nezmaři aksamitníky a měsíčky. Nezapomeňte na dřeviny – pro dospělou zónu jsou nepostradatelné keřové dlouho kvetoucí růže, přidejte k nim třeba pustoryl, kdoulovec, sakuru a komuli, dětem se bude líbit zářivá zlatice, tamaryšek, tavolník či okrasná jablůňka.

Foto profimedia.cz, Shutterstock

Další informace najdete v prosincovém vydání magazínu Flóra.

Komentáře

Napsat komentář