Historické růže – 1. část

Název historické růže není přesně definovaný pojem. Označují se tak růže, které se pěstovaly od dávných dob až do poloviny 19. století, kdy se povedlo vyšlechtit první opakovaně kvetoucí, tzv. remontantní růže.

Odrůda ‘Princess Alexandra of Kent’ patří mezi typické anglické růže z dílny Davida Austina.

Mezi moderní současné růže se řadí čajohybridy, polyantky a veškeré další nově vyšlechtěné růže označované jako pnoucí, sadové, miniaturní a půdopokryvné, které vznikají od přelomu 19. a 20. století. Všechny růže, které se tedy pěstovaly před koncem 19. století, se souhrnně označují jako růže historické. Historické růže nejsou u nás příliš známé. Lze je pořídit jen v některých specializovaných zahradnictvích, případně si je můžete dovézt ze zahraničí, kde jsou však jejich ceny ve srovnání s tuzemskými několikanásobně vyšší. Špatná dostupnost těchto unikátních růží je daná tím, že se od počátku 20. století začaly na trh masově dodávat nově vyšlechtěné kultivary růží, které kvetly opakovaně a svou velikostí se lépe hodily do menších zahrádek. Historické růže totiž většinou kvetou jen jednou (jako ostatní běžné dřeviny) a to je brzy odsunulo na okraj zájmu, a tak postupně upadly do zapomnění. Do popředí zájmu se znovu dostávají až téměř po 100 letech, a to díky nadšencům a touze lidí po něčem neobvyklém a originálním. Zatímco moderních růží jsou vyšlechtěny statisíce kultivarů, historických se dochovalo maximálně pár set kultivarů. Každý si navíc nese vlastní příběh – ať už o původu šlechtění, místu objevení nebo dávné době, ze které pochází. Nejedná se tedy o masovou produkci, ale skutečně jedinečné originály.

U nás i v zahraničí

Mezi anglickými růžemi naleznete nejrůznější velikosti a typy keřů. Kultivar ‘The Shepherdess’ se řadí mezi menší keře.

Za historické růže, které vznikly šlechtěním na našem území, je možné považovat snad jen růže Rudolfa Geschwinda. Narodil se v roce 1829 v Hředle a zemřel v roce 1910 v Krupině na dnešním Slovensku. Povoláním byl lesník, ale proslavil se zejména jako šlechtitel růží, speciálně mrazuvzdorných sadových. Vyšlechtil přes 130 odrůd (některé prameny uvádějí i mnohem vyšší čísla). Jeho růže se poměrně brzy staly známými i v evropském měřítku. Světově známou se pak stala jeho odrůda ‘Gruss an Teplitz’, která se dočkala oficiální pocty v roce 2000, kdy byla zařazena do Síně slávy starých růží. Růže Rudolfa Geschwinda se uchovaly jen díky zájmu a nadšení hraběnky Henrietty Chotkové, která od Geschwinda těsně před jeho smrtí celou sbírku růží odkoupila a dál se věnovala jejich pěstování a uvádění na trh v tehdejším Československu. Mezi nejvýznamnější osobnosti českého růžařství patřil Jan Böhm. Jeho podnik za první republiky produkoval až jeden milion keřů růží, které se prodávaly v celé Evropě i USA. Za své růže obdržel velké množství medailí a ocenění a několik kultivarů jeho růží se prodává dodnes. Jedná se však o novodobé šlechtění. V zahraničí nebyla po druhé světové válce přerušena kontinuita soukromých zahradních školek, obvykle v podobě rodinných podniků. Znalosti starých růží se tak dochovaly díky vědomostem předávaným z generace na generaci.

Kvetení a barvy

Historické růže kvetou na začátku léta v době květu pivoněk, které svou podobou také připomínají. Květy mají velmi plné, poloplné či jednoduché a obvykle mnohem menší než současné čajohybridy. Poupátka historických růží na krátkých stoncích se rozvíjejí do neuvěřitelně plného květu (stolístky) a silně voní. Keře jsou květy často obsypané tak, že stěží uvidíte listí, a výhony se pod tíhou plných květů doslova sklánějí k zemi. Hodí se proto spíš do větších zahrad a do polopřírodních zákoutí. Barvu si můžete vybrat od temně rudé přes sytě růžovou po porcelánově průsvitnou až sněhově bílou. Růže žluté barvy v té době ještě Evropa neznala. Historické růže jsou však pěkné i před samotným kvetením. Jednotlivé kultivary se liší a lze je navzájem rozeznat ještě dřív, než se jejich poupata otevřou. Téměř každý má jiný odstín barvy listů, jiný tvar a povrch listu nebo odlišně tvarované trny. Obzvlášť u mechovek je úžasné pozorovat proměny barevné škály mladého jemného mechu, který hustě pokrývá větve a rodící se poupata. Jakmile ale růže začne kvést, strhnou květy veškerou pozornost na sebe.

Austinovy angličanky

Růži odrůdy ‘Himmelsauge’ vyšlechtil Rudolf Geschwind před rokem 1893.

V 60. letech minulého století si začal anglický zahradník David Austin pohrávat s myšlenkou spojení novodobých růží s růžemi historickými. Jeho vizí bylo vyšlechtit kultivary, které by vypadaly jako staré růže a současně splňovaly nároky kladené na moderní odrůdy, tj. opakované kvetení a širší barevnou škálu. Výsledkem jeho několik desetiletí dlouhé práce jsou tzv. anglické růže, které patří k nejkrásnějším růžím vyšlechtěným v současnosti. David Austin do svých růží vnesl i odstíny žluté až oranžové a sytě červené, tedy barvy, které u historických růží nenajdete. Květy jsou také obvykle větší než u starých růží a mnoho kultivarů má nádhernou vůni, pro kterou byly historické růže ve starých dobách tak obdivovány. Každá růže z dílny Davida Austina je naprosto odlišná a každá má osobitý půvab – ať už ve tvaru květu nebo vůně. Obrovský zájem, který anglické růže vyvolaly, vedl i další šlechtitele ke šlechtění růží charakteristických velmi plným květem, jaký mívaly růže historické. Nazývají se obvykle růže romantické. Termín anglické růže by měl zůstat současným růžím Davida Austina.

Představení vybraných kultivarů

Odrůda ‘Souvenir de William Wood’ byla vyšlechtěna Eugénem Verdierem ve Francii v roce 1864.

Odrůda ‘Souvenir de William Wood’ byla vyšlechtěna Eugénem Verdierem ve Francii v roce 1864. Dorůstá do výšky 1,2 metru a šířky 90 centimetrů. Uprostřed léta zopakuje kvetení.

Růži odrůdy ‘Himmelsauge’ vyšlechtil Rudolf Geschwind před rokem 1893. Využívá se jako pnoucí nebo velká sadová růže s oporou. Dorůstá až do výšky tří metrů.

Odrůda ‘Olivetská růže’ vyšlechtěná J. Böhmem je hybridem růže mnohokvěté. Dorůstá do dvou až tří metrů délky a používá se jako pnoucí růže. Kvete na loňských výhonech, proto na jaře odstraňujte jenom odumřelé dřevo. V době květu jsou její větve obsypané plnými, středně růžovými květy.

Odrůda ‘Wildeve’ byla vyšlechtěna Davidem Austinem v roce 2003. Vytváří středně velký a hodně rozvětvený keř dorůstající maximálně do výšky a šířky 90 centimetrů. Růži provází lehká vůně, má tmavě zelené lesklé olistění a barva květů přechází od pudrově růžové do lehounce meruňkové. Kvete opakovaně.

Mezi anglickými růžemi naleznete nejrůznější velikosti a typy keřů. Kultivar ‘The Shepherdess’ se řadí mezi menší keře, dorůstající výšky 90 centimetrů, a hodí se proto spíše do popředí záhonků. Květy má poloplné, lehounce narůžovělé. Celkově působí růže velice něžně a křehce.

Odrůda ‘Princess Alexandra of Kent’ patří mezi typické anglické růže z dílny Davida Austina. Velké květy jsou velmi plné a voní silně po citrusech. Keř dorůstá do výšky jednoho metru a šířky 75 centimetrů.

Zlatavě žlutá růže Davida Austina ‘Graham Thomas’ je pojmenována podle anglického zahradníka.

Zlatavě žlutá růže Davida Austina ‘Graham Thomas’ je pojmenována podle anglického zahradníka, zahradního architekta a autora mnoha knih o růžích, který se zasloužil o oživení zájmu o historické růže.

Růže ‘Alpenfee’ byla vyšlechtěna legendárním Rudolfem Geschwindem kolem roku 1890. Obrovský keř může dosahovat až dvoumetrové výšky. Růže kvete pouze jednou v roce a šíří kolem sebe velmi silnou, nádhernou vůni starých růží.

Více na www.obchodsruzemi.cz.

FOTO: AUTORKA, RADKO VOLEMAN, JIŘÍ ŽLEBČÍK A SHUTTERSTOCK

Historické růže – 1. část

Historické růže – 1. část